středa 19. května 2010

Stále na venkově

Ještě dlím ve Staffordshire. Zase přináším několik obrázků z procházky krajem.






Kráčel jsem kolem, lesem i polem...



Podél vody v kanálu, procházel jsem se pomalu...


Kousek od břehu stojí velmi tradiční hospůdka, kterou provozuje jedna rodina již úctyhodných 150 let. Podnik prý ma otevírací dobu "náhodnou". Měl jsem možnost se podívat i dovnitř, včera večer, a je to tam skutečně skromné - jen tři stoly a stará paní za výčepním pultem. Nicméně ten lokál se těší velké popularitě, v této lokálitě.



Též zahrádka je stylová, s kotvou vprostřed .

A v jejím rožku jen o maličko menší verze samotné hospody.

pondělí 17. května 2010

Pár fotek ze Staffordshire

Správný farmář má traktor a kupu hnoje



Ten kůň bude hrát rugby


Uhodnete, co je tohle? Správně, slunce prosvítá škvírou mezi prsty.


Farmáři jsou solí britské země.


Na procházce

Vyfoceno HTC, telefonem s nejhorším foťákem na světě.

neděle 16. května 2010

sobota 15. května 2010

Radostné rodičovství

"Tatínku, jestli mi nedáš ten balón, posekám tě sekačkou."

z odposlechu: Beatallica - Enter Postman

Hudba z Hatfieldu (hahaha):

hm, nevím, z nějakého důvodu to neukládá jako hypertext. odkaz, tak si tu nádheru musíte spustit růčo :)

http://www.youtube.com/watch?v=LLfDyuoYomI

Zážitek s policií

Před dvěma týdny mi někdo rozbil zpětné boční zrcátko u auta, které jsem parkoval před domem na ulici. Bydlíme ve slepé ulici v poměrně klidné vesnici, takže mě překvapilo, že dotyčné hovado se nenamáhalo nechat na místě svoji vizitku, když už nezazvonilo rovnou u našich dveří, aby to pojišťovny vyřešily. Na druhou stranu, auto bylo z půjčovny, takže mě škoda moc nepálila; prostě jsem auto vrátil s rozbitým zrcátkem (po předchozí dohodě s půjčovnou).

Hned jak jsem zjistil, že je zrcátko rozbité - a vykonal rodinný výlet do Sainsbury´s pro potraviny - zavolal jsem na policii, aby zločince vypátrali. Dáma na lince důvěry mě vyslechla, položila mi tuny otázek včetně jaké jsem národnosti, rasy a vyznání (vláda to po nás chce, ale nemusíte odpovídat, jestli nechcete) a na konci milého rozhovoru mi oznámila, že mě navštíví člen lokálního policejního sboru, aby ohledal místo činu a pachatele dopadl. Dokonce jsem si mohl vybrat den a hodinu schůzky s členem, a poté jsem se dozveděl, že to bude lady policejní oficír. Dostal jsem referenční číslo, tedy vlastně to, o co mi zejména šlo, protože to bude po mě chtít půjčovna.

Na druhý den v půl třetí, jak jsem si vybral, u nás zazvonila mladá dáma v policejním oblečku a černé tvrdé helmičce na hlavě, která se představila s tím, že přišla vyšetřovat to násilí spáchané na nevinném automobilu Vauxhall Astra. Pozval jsem ji dál, pokud chce sepisovat mé prohlášení, ale odmítla se slovy, že už jsem všechny informace poskytl dámě na policejní infolince. Jen si ode mě vzala podpis, že u nás byla a jala se vykonat návštěvy u našeho sousedstva, které zřejmě u šálku čaje s máslovou sušenkou (možná i se stopami marmelády) podrobila tvrdému křížovému výslechu. To nevím jistě, ale řekla, že to bude dělat (myslím tedy ptát se jich, jestli něco náhodou neviděli).

Tím jsem záležitost pohřbil s tím, že mám, co jsem potřeboval. Samozřejmě mě štve, že se v naší ulici dějí takové věci a nebylo to poprvé - týden před tím vlezl zloděj sousedům do domu a sousedovi odvedle už taky někdo nedávno poničil auto a on z toho viní zdejší nezvedenou mládež (jedenáctileté chlapce v teplákovkách, co jezdí na kole a posílají všechny kolem sebe do prdele). Funguje tady Neighborhood Watch (sousedská hlídka) a vesnici obcházejí PSCOs (Police support community officers), tedy občané navlečení do skoropolicejních hadrů, vyzbrojení tužkou a blokem, jejichž pravomocí je zeptat se pachatele na jméno a adresu a pak zavolat opravdickou policii, která zločinci zostra leč zdvořile domluví. Zlehčuju to, ale skutečně si myslím, že touhle základní obezřetností, kterou lidi věnují svému nejbližšímu okolí se tu a tam zabrání zbytečným škodám. Jsem za to rád, v našem přechozám bydlišti to takhle nefungovalo, lidi si většinou jeli sami za sebe.

Po několika dnech mi přišel dopis od essexské policie, že jsou celí smutní z té hrozné události, která mě postihla, že zločiny na autech jsou jedny z nějčastějších z UK a oni se budou snažit udělat všechno pro to, aby dopadli viníka. K dopisu přiložili leták se spoustou cenných rad typu zamykejte si své auto a nenechávejte v něm zlaté zuby na zadních sedadlech. Zamáčkl jsem slzu vděčnosti a dopis i s letákem jsem založil mezi ostatní papírový odpad. Mám totiž rád pořádek.

Už jsem celou záležitost pustil hlavy - přesně jak jsem to očekával od policie - když včera jsem přijal zvláštní telefonát. Byla to essexská policie, reprezentovaná nějakým pánem. Jakmile se představil, napadlo mě, že chytili pachatele, právě ho mučí a pozvou mě, abych se přidal. Nikoliv, pán mi chtěl položit několik otázek. Hm, to zní zajímavě, myslel jsem si, vyšetřování pokračuje, nakonec mě třeba obivní z toho, že jsem si zrcátko rozbil sám. První otázka byla, zda u mě byl někdo od policie událost vyšetřovat. Ano byla tady policejní dáma, potvrdil jsem. Pán se zaradoval. Další otázka byla, zda se mi policejní důstojnice představila a byla-li zdvořilá. To už mi svítalo, o čem náš rozhovor bude. Otázky následovaly jedna za druhou. Nechala mi policistka svou vizitku? Řekla mi, jestli se znovu zastaví oznámit výsledek? Byl jsem po její návštěvě klidnější? Přišli policisté odebrat otisky prstů ze zrcátka? Dostal jsem od policie leták? Na stupnici od jedné do desíti, jakou známkou bych ohodnotil celkový dojem z toho, jak policistka událost řešila?

Byla to pozoruhodná zákaznická zkušenost, od policie bych se něčeho takového nenadál. Chtěl bych ještě vidět to papírování, které po vyšetřování rozbitého zrcátka musela vyplňovat nebohá strážnice. Příště jí aspoň vnutím sušenku na cestu.