Jedna noc na farmě

Protože nic neumím, poslal mě můj moudrý šéf na školení. Více jak tři hodiny jsem jel do srdce Anglie - hrabství Staffordshire. Nejvíc jsem si užil placený úsek M6. Minimální provoz a rovný hladký povrch přímo sváděl k překonávání rychlostních rekordů; jak jinak, při totální absenci kamer. Škoda jen, že jsem řídil takovou zdechlou pikslu jako je Vauxhall Astra 1.6.
Jel jsem tam s vědomím, že se budu školit tři dny a domluvil jsem si ubytování na farmě kdesi v polích. Vybral jsem si ji z katalogu FarmStay UK, ani nevím podle jakých kritérií - nejspíš byla na stránce první a měli volný pokoj.

Několik závěrečných mil na cestě na farmu bylo jako cesta po Měsíci. Astra udatně bojovala s krátery v silnici jako Arnold s Vetřelcem. Po příjezdu na farmu se mě ujal farmář Paul, který mi nápadně připomínal postavu farmáře z oblíbeného animovaného seriálu Shaun the Sheep. Potom, co zjistil, že nejsem Angličan, vzal si za úkol ukázat mi přírodní krásy okolí. Naskočili jsme do malé otřískané Hondy a Paul vyrazil ve směru prohlídky. Ve skutečnosti to byla spíš projížďka po místech, kam tahal své bývalé lásky, aspoň tak soudím podle krátkých poznámek, kterými provázel svůj výklad. Vždycky v tom figurovala nějaká bývalka. To nic nemění na skutečné kráse těch míst - třeba takový Little Grand Canyon; strmá, úzká a křivolaká silnice, lemovaná z obou stran asi desetimetrovou skalnatou stěnou, nahoře přikrytou lesním porostem jako čepicí.

Zásadním bodem prohlídky se ukázala být místní hospoda s překvapivě dobrým pivem Bombardier. Podnik byl útulný, standardně okobercovaný a dekorovaný obrázky na stěnách a nejrůznějšími předměty, kam se jen vešly. Typická anglická hospoda. Pár štamgastů u stolků a na baru, za kterým se na mě usmívala mladá kyprá Britka. Paul ucucával pivo a mluvil čím dal víc z cesty, já taky ucucával a přitom jsem ochutnal sušené oškrabky z prasečí kůže, hned ve dvojí verzi; nemůžu říct, že bych se těšil, až si je zase dopřeju, možná v příštím životě.

Vyrazili jsme zpátky na farmu, Paul mi připadal docela rozhozený na to, že měl jedno pivo a colu. Kdoví, co měl předtím nebo s jakými prášky to smíchal. Cestou vyprávěl o tom, jak se v kraji přemnožili jezevci a že se pojedem podívat na pole, jestli tam nějací budou. Minuli jsme farmu a kousek za ní byl vjezd na pole. Honda se pustila do boje s oraništěm, jak ji Paul hnal napříč polem směrem k lesíku. Už byla tma, podotýkám, Honda svítila očima a před námi se mihl stín. "To byl nejspíš jezevec," oznámil Paul spokojeně a vzal to od lesíka zpátky k asfaltce. Musel jsem se smát, jak mi ukazuje zázraky přírody. Vyprávěl ještě, že měli na farmě mladé Japonce a ti z toho všeho u nich byli u vytržení. Chtěl bych to vidět.

Druhý den jsem se na školení dozvěděl, že je jen jednodenní, takže jsem se odpoledne vracel zpátky. Jel jsem si na farmu pro věci a při příjezdu na dvůr jsem si všiml zaparkovaného malého auta, u kterého stála starší paní, zapředená do rozhovoru s farmářkou a jejím synem.

Vystoupil jsem z auta a pozdravil jsem. Farmářský chlapec se mě hned vyptával na moji vypůjčenou Astru. Řekl jsem mu, že je to zlo na kolech a na to reagovala ta starší paní, obracejíc se na farmářku: "To je váš polský instalatér?" Zase jsem se smál.

No, teď jsem po třech týdnech zpátky na té stejné farmě, mám před sebou čtyři dny školení. Snad.

Inzerat

Vcera jsem v radiu slysel inzerat ze bychom pry meli zmensovat svoji karbonovou stopu. Moment, rekl jsem si, poradny chlap prece nepropaguje, ze ma neco maleho. Kde to zijem??

Napadl me nasledujici inzerat:

Atraktivni divka hleda muze s velkou karbonovou stopou.
Mas poradny auto 4x4? Vrtulnik nebo jachtu s velkou nadrzi? Vezmes me o vikendech soukromym letadlem na nakupy do Parize, na pizzu do Italie a na kaviar do Moskvy? Usporadas pro me pulnocni hostinu z vybranych chranenych zvirat a kvetiny pro me nechas natrhat v narodnich parcich celeho sveta?
Chci slyset ano na vsechny tyhle otazky. Chci slyset hluboke vrceni tveho silneho motoru. Cekam... Tvoje Ctyrka.

Fotky z Tower Bridge

Když mi dneska kolega v poledne oznámil, že pojedeme pracovat na jednu z věží Tower Bridge, znělo to jako že si jdeme udělat menší turistický výlet. Škoda, že s sebou mám zase jenom ten hloupý telefon, napadlo mě. Fotky z něj jsou o ničem.

Vydali jsme se do Jižní Věže, to je ta dál od Tower of London. Liftlady nás vyvezla výtahem do čtvrtého poschodí, kam směřují kroky turistů. Ve čtvrtém patře je místnost, ve kterém Vám pustí několikaminutovou animaci o historii mostu a pak se můžete projít po koridorech, které spojují obě věže. Pokocháte se pohledem na řeku a můžete ocenit výstavbu nových kancelářských budov ze skla, betonu a oceli. Kdo v nich bude sedět, nevím, v dnešní době se spíš propouští.. ale to není moje starost.

Naše kroky vedly ještě o patro výš, pod střechu, kam už se chodí pouze pracovat. Na dost úzkém točitém schodišti měl můj stopadesátikilový kolega co dělat, aby se vměstnal. Nahoře pod vysokým stropem (střechou) jsme strávili něco jako čtyři hodiny a pořídil jsem odtamtud pár fotek. Tady jsou:

Fotky z Canary Wharf

Dnešní práce mě zavedla na střechu jednoho z luxusních paneláků na Canary Wharf. Udělal jsem tam pár fotek, z té výšky je vážně parádní výhled na Londýn. Měl jsem u sebe jen telefon, kterým jsem fotil a kvalita snímků nestojí za moc. Lidi, nekupujte HTC Touch Pro!

Z monitoru: Invaze pixelů

Tohle je vyvedená animace apokalypsy v New Yorku. V hlavních rolích Pacman, Tetris a Arkanoid:

http://www.youtube.com/watch?v=SxX_bVluflo

Autorem je Patrick Jean.

Kurví sezóna vypukla

Scéna: Brentwood High Street, pátek v devět večer... Málem jsem s autem najel na chodník, po kterém se odhodlaně plavily tři velryby na páteční night-out. Můj instantní dojem byl, že starořecké bohyně si vyrazily na džbán vína. Je fascinující tohle nezměrné anglické sebevědomí a nevkus v oblékání, který anglické ženy tak často projevují. Ještě se k tomu vrátím, až to víc promyslím. Dneska jsme byli ve Francii pro víno a příslušenství (rozuměj salámy, sýry a sladkosti). Je čas vychutnávat...

Něco pro zdraví

Dal jsem na doporučení britské vlády a dneska jsem si dal svých 5 a day.

I když.. jedno z toho byla třetinka.

Velikonoce

jsme tento rok svým způsobem prožívali; poprvé za tu dobu, co jsme v UK. Ani nevím, čím to bylo, že jsme je doposud ignorovali. Upřímně řečeno, pro mě Velikonoce nemají význam od doby, kdy mi bylo asi šestnáct, sedmnáct. Možná jsem tehdy došel k závěru, že přece nepotřebuju záminku k tomu, abych se rozbil jak atom. Šlehání vánočkou z proutí mi připadá trapné a na pověry nedám. Ani věřící nejsem, takže Velikonoce jdou mimo mě. Tedy, šly.

Mají tady v Anglii různé zvyky velikonoční, některé možná ještě podivnější než šlehání kroucenou dvoulinkou, a celé je to pořád postavené okolo postavy Žižiho Krista, ALE... myslí tady na děti! Samozřejmě, je to propracovaný byznys, na jehož konci je tatík se sto padesáti hodinami přesčasů měsíčně a provazem kolem krku, ale děti jsou hapi a vo to tady de. Ročně se prý sní ve Velké Británii okolo 80 milionů čokoládových vajec. Kolik se prodá v období Velikonoc metrů konopného provazu, o tom jsem nic nenašel.

Líbí se mi myšlenka tzv. Lovu na vejce aka Easter Egg Hunt. Proto jsem letos v lokálním supermarketu absolvoval rvačku u regálu s posledními kusy čokoládových vajec (co jsem taky mohl čekat den před akcí) a měl jsem štěstí, odnesl jsem si vejce s obrázky postaviček u nás doma oblíbených (Peppa Pig pro Nejmenší a Winnie the Pooh pro Starší). Vaječná pátračka může mít různé formy, záleží na invenci rodičů - my jsme začátečníci, tak jsme to pojali následovně.

Žena namalovala na barevném papíře postavičky zajíce, které přilepila na špejle. Zabavila děti v jednom pokoji a já jsem mezitím pohopkával domem i zahradou a schovával čokoládové ovoidy do nápaditých skrýší (např. nepoužívaný nočník). Ke každé skrýši jsem upevnil zajíce na špejli a když bylo poschováváno, vypustili jsme lovce s vysvětlením, že domem proběhl velikonoční zajoch a zanechal po sobě vajíčkovou stopu. Děti se pustily do lovu a za pár chvil to měly všechno v košíku. Trocha křiku při dělení se o kořist, jak jinak, ale byla to sranda. Na příští rok už mě napadly nějaké inovace.

Odpoledne jsme šli na nedaleké hřiště, kde jsme potkali jinou rodinu s dětmi. Jak se ukázalo, jedno z dětí je spolužačkou naší slečny ve školce a naše mladá jí hned vzrušeně oznamovala, že zajíček u nás doma schoval vejce do nočníku, kde byly hovínka. Těžko říct, jestli rodiče malou Emmu pustí hrát si s naší dcerou u nás doma.

Dítě školou povinné

Dnešní pracovní den jsem trávil ve sklepě jedné hospody na londýnské City Road, dílo se dařilo a do pokojného, byť pošmourného, odpoledne mi dorazila textovka, že úřad milostivě vyhověl naší žádosti a od září tohoto roku může naše starší dítě začít navštěvovat reception class v místní škole. Chápu to tak, že reception class je cosi jako nultý ročník na základní škole, kde si děti už nehrají s panenkami nebo převleky kosmonautů a princezen, ale jsou už plánovaně vedeny a připravovány směrem k učení, které je na ně v budoucnu nalíčeno.

Škola sousedí se školkou, kam naše mladá teď dochází; je to patnáct minut chůze z domu. Ideál. Pravda, ve škole jsme se nebyli podívat dál než za recepcí, ale jiná tu v obci stejně není, abychom dělali nějaký výběr.

Pročítal jsem si kompletní Ofsted report (poslední je z roku 2008) a pobavila mě tam větička: "They (pupils) have a good understanding of music and art from different cultures but their appreciation of the diversity of cultures within British society is more limited."

Pěkně to kontrastuje se slovy zdravotní sestry u našeho vesnického GP, když jsme tam byli na vstupní prohlídce. Ptala se nás, jak se nám líbí v UK a navázala tím, že se o Angličanech říká, že jsou povýšení rasisti, ale že to tak přece není. Můj černý kolega (Angličan) naopak tvrdí, že to tak je.

Buď jak buď, naše Bobina zanedlouho oblékne školní uniformu a začne se (uni)formovat...