Piju čaj, ale teď bych si dal jedno kafe....
http://www.youtube.com/watch?v=YkWJDos13vw
úterý 31. srpna 2010
Zahrajem si na vojáky, máme pušky a bodáky...
Přívěšek britského premiéra Nick Clegg se utajeně vynořil v Afgánistánu, aby tam... co? Asi byl umýt nádobí po Davidu Cameronovi, který byl na návštěvě v Afgánistánu před necelými třemi měsíci. Na BBC je o tom článek: http://www.bbc.co.uk/news/uk-11141874 Britské jednotky se mají z A. stáhnout do roku 2015. První, co mě napadlo je, co budou ti stateční hoši dělat? Vymyslí se pro ně nějaká nová křížová výprava? Nebo budou prostě jenom tak dělat bordel? Vzpomněl jsem si na tohle: http://www.telegraph.co.uk/news/newstopics/politics/defence/3235844/Thousands-more-ex-frontline-soldiers-in-the-criminal-justice-system-than-previously-believed.html V podstatě je mi po tom prd, britští vojáci pro mě nejsou významnější než japonské lovkyně perel, ale jsem vystaven vlivu anglických médií, takže se mi dostává těch děsných zpráv, jak někde daleko dva vojáci zemřeli při přátelské přestřelce. Vyvolává to ve mně nechuť a dvě myšlenky. Zaprvé, nejsou tam proto, aby se nám tady žilo líp. Necítím vděk. Zadruhé, jak moc vymyté mozky ti lidi mají? Osobně bych se vojáky, padlými při invazi, moc nechlubil.
pondělí 30. srpna 2010
čtvrtek 26. srpna 2010
Z odposlechu: The xx - Crystalised
Ještě jedna současná hitovka (jo, poslouchám teď častěji Xfm radio). Tahle mě pro změnu bere svojí uvolněnou atmosférou, trochu melancholickou. Připomíná mi starší Morcheebu.
The xx - Crystalised
The xx - Crystalised
Z odposlechu: Vampire Weekend - Me and my cousins
Nejsem zrovna fanda britské kytarové scény - dneska se říká indie - ale tahle skladba mě baví. Nejspíš proto, že to není typicky ukňourané.
Vampire Weekend - Me and my cousins
Vampire Weekend - Me and my cousins
úterý 10. srpna 2010
Zpátky (ani krok)
Strávil jsem uplynulých 14 dní v České republice - Československu. Zažívací potíže z toho nemám.
Kolegové v práci se mě ptají, jak jsem se měl a v žertu říkají: "Tak jsi rád, že jsi zpátky." Cítím se trochu v rozpacích, když odpovídám: "Ano, jsem moc rád, nechce se mi zpátky, vůbec."
Není jednoduché popsat v několika větách pocity, které mě k takovému vyjádření vedou; navíc tak, aby je Angličan dokázal pochopit.
Možná kdybych jim místo toho přiblížil některé okamžiky, které jsem tam za tu krátkou návštěvu zažil. Například:
V pražské ZOO
Holčička, asi osmiletá: "Mami, a proč při povodních ty slony zachraňovali?"
Matka, evidentně udivená: "Přece proto, že jsou ty sloni hrozně drahý!"
V restauraci v Černošicích
Nápojový lístek: voda z vodovodu - 3 dcl - 12 Kč
Rozhovor s bývalými kolegy
Kolega 1: "Máme moc práce, tak nám šéf navrhl, že můžeme nabrat ještě jednoho člověka. Řekli jsme mu, ať nám radší přidá, že uděláme víc práce."
Kolega 2: "Nakonec nám toho člověka dali, tak jsme si aspoň vynutili, že vezmou někoho, kdo nemá dostatečnou kvalifikaci, aby nemohl pracovat pohotovosti, protože bychom se s ním jinak museli dělit o příplatky."
Zážitek slovenské kamarádky z čekárny jedné pražské polikliniky
Paní v čekárně k jiné paní: "Jako to nevadí, že ta doktorka je Slovena, ale když pracuje v Čechách, tak by měla mluvit česky, kdo jí má rozumět."
Mám dojem, že se Češi k sobě chovají zle, nepřejí si pěkného. Oproti tomu tady v Anglii mi připadá, že spolu lidi mnohem víc spolupracují; jakoby chápali, že když potáhnou za jeden provaz, budou z toho těžit všichni.
Řekl bych, při svém omezeném rozhledu a zkušenosti, že tohle se pěstuje už od útlých dětských let. Zatímco v rodné zemi se děti od rodičů učí, že co neurvou na úkor druhých, to mít nebudou, v Anglii malým dětem říkají, aby se podělili o to, co mají, ve školkách je učí prezentovat se a pracovat v rámci kolektivu.
Nám, Čechům (a o Slovácích si myslím totéž) chybí pocit identity, sounáležitosti, vědomí kvality sebe samých i těch okolo, umění ocenit dobrý výkon a vážit si drobností. Je to ještě pořád břemeno komunismu?
Naše starší dcera se naučila vyslovovat drnčivé české R. Teď bojuje s tím anglickým jemným r, které předtím dokonale ovládala.
Kolegové v práci se mě ptají, jak jsem se měl a v žertu říkají: "Tak jsi rád, že jsi zpátky." Cítím se trochu v rozpacích, když odpovídám: "Ano, jsem moc rád, nechce se mi zpátky, vůbec."
Není jednoduché popsat v několika větách pocity, které mě k takovému vyjádření vedou; navíc tak, aby je Angličan dokázal pochopit.
Možná kdybych jim místo toho přiblížil některé okamžiky, které jsem tam za tu krátkou návštěvu zažil. Například:
V pražské ZOO
Holčička, asi osmiletá: "Mami, a proč při povodních ty slony zachraňovali?"
Matka, evidentně udivená: "Přece proto, že jsou ty sloni hrozně drahý!"
V restauraci v Černošicích
Nápojový lístek: voda z vodovodu - 3 dcl - 12 Kč
Rozhovor s bývalými kolegy
Kolega 1: "Máme moc práce, tak nám šéf navrhl, že můžeme nabrat ještě jednoho člověka. Řekli jsme mu, ať nám radší přidá, že uděláme víc práce."
Kolega 2: "Nakonec nám toho člověka dali, tak jsme si aspoň vynutili, že vezmou někoho, kdo nemá dostatečnou kvalifikaci, aby nemohl pracovat pohotovosti, protože bychom se s ním jinak museli dělit o příplatky."
Zážitek slovenské kamarádky z čekárny jedné pražské polikliniky
Paní v čekárně k jiné paní: "Jako to nevadí, že ta doktorka je Slovena, ale když pracuje v Čechách, tak by měla mluvit česky, kdo jí má rozumět."
Mám dojem, že se Češi k sobě chovají zle, nepřejí si pěkného. Oproti tomu tady v Anglii mi připadá, že spolu lidi mnohem víc spolupracují; jakoby chápali, že když potáhnou za jeden provaz, budou z toho těžit všichni.
Řekl bych, při svém omezeném rozhledu a zkušenosti, že tohle se pěstuje už od útlých dětských let. Zatímco v rodné zemi se děti od rodičů učí, že co neurvou na úkor druhých, to mít nebudou, v Anglii malým dětem říkají, aby se podělili o to, co mají, ve školkách je učí prezentovat se a pracovat v rámci kolektivu.
Nám, Čechům (a o Slovácích si myslím totéž) chybí pocit identity, sounáležitosti, vědomí kvality sebe samých i těch okolo, umění ocenit dobrý výkon a vážit si drobností. Je to ještě pořád břemeno komunismu?
Naše starší dcera se naučila vyslovovat drnčivé české R. Teď bojuje s tím anglickým jemným r, které předtím dokonale ovládala.
úterý 3. srpna 2010
Jedna kuriozní espézetka
Koho byste čekali za volantem auta s takovouhle značkou? Starší dámu se šedivými vlasy?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)