pondělí 7. listopadu 2011

Olympijským vítězem v utrácení je - vláda!

Zatímco do nás média každý den hustí, v jak velké krizi se nacházíme, a naši stateční vůdcové nás ubezpečují, že jsme v tom všichni spolu, přichází zpráva (další z mnoha), jak si ti, kdo si pod pohrůžkou věznění a násilí berou naše peníze, zpříjemňují život.




Nasrat lidem z vlády, pracovníkům z veřejného sektoru i jejich kamarádíčkům z Canary Wharf a The City. Kdybych mohl rozhodovat sám, kdo za moje peníze uvidí některou ze soutěží na největším společném podniku BT a McDonalds, určitě bych si nevybral žádného arogantního kohouta v obleku, který už tak bere dost na to, aby si mohl lístek koupit jako my ostatní, ale nejspíš dítě školou povinné - ať vidí, kam to dotáhnou lidi, kteří se něčemu věnují naplno.
Pochybuji, že se tady bavíme o lístcích na úvodní kolo soutěže ve vzpírání; půjde o vstup na zahajovací ceremoniál a populární disciplíny. Je jasné, že čím více atraktivních lístků jde "na odměny těm, kdo na přípravě tvrdě pracovali", tím méně jich zbyde pro ostatní.

Jak to správně řekla na začátku článku Dee Doocey, je to pohrdáníhodné. Nic víc, nic míň.

středa 18. května 2011

EHIC - karta Evropského zdravotního pojištění

Naše starší dcera se vypravila do rozvojového Československa, aby tam strávila velikonoční prázdniny u babičky a dědy. Den před návratem si byla hrát v tamější atrakci pro děti, která má připomínat Tarzanovu džungli (lození, šplhání, houpání). Nevím, jakou konkurencí by Tarzanovi byla naše Zuzi, uhnala si pád ze žebříku; sice jen z výšky jednoho metru, ale spadla nešťastně tak, že si zlomila ruku.

Po převozu do nemocnice ve Valmezu se ukázalo, že zlomenina byla komplikovaná a muselo se operovat. Dozvěděli jsme se, že si ji v nemocnici nechají po dobu blíže nespecifikovanou, i vydala se manželka za naší drahouškou do Valmezu (letenka od Wizzair vyšla na £70, zatímco Ryanair si řekl o nějakých £130, hm). Po týdnu v nemocnici byly ženy a děti propuštěny a vrátily se zpět do kolébky demokracie. Nebudu ctěné čtenáře zdržovat sepisováním zážitků mé ženy z nemocničního prostředí; řeknu jenom, že z toho, co jsem pochopil, stálo to za polibzadek sevšimvšudy.

V jednu chvíli vyvstala otázka, jak proběhne úhrada za lékařskou péči. Před časem jsme se zřekli veškerých styků s českými zdravotními pojišťovnami a my i naše děti jsme plně pod křídly anglického zdravotního systému NHS. To by nám samo o sobě v ČR nebylo moc platné, Evropská unyje ještě nenařídila povinnou bezplatnou lékařskou péči všude a všem; naštěstí jsme se už dříve vybavili kartami Evropského zdravotního pojištění - EHIC (European Health Insurance Card). Tuto kartu poskytuje NHS, nárok mají obyvatelé Velké Británie, přímo za ni nic neplatí a karta platí pět let. Když cestujeme, bereme si tuhle kartu s sebou; doposud jsme ji nepotřebovali, takže jsem si nebyl jistý, jak budou kartu přijímat skuteční poskytovatelé zdravotní péče - na internetu si člověk přečte různé zkušenosti - teoreticky bychom měli mít nárok na ošetření stejně jako obyvatelé hostitelské země, vícenáklady by nám pak NHS proplatili (má to své limity, samozřejmě - mluvíme o zdravotní péči veřejné, poskytované státem).

Protože v nemocnici ve Valmezu věděli, že nežijeme v ČR, už asi druhý nebo třetí den přišli s otázkou, jak jim za jejich služby zaplatíme. Žena vytáhla modrou kartičku EHIC a po počátečních rozpacích valmezských se ukázalo, že kartu přijmou a dokonce našli jakýsi formulář, který žena podepsala a nemocnice si úhradu péče bude dobývat bez naší další účasti (zaplatili jsme jenom poplatek za pobyt v nemocnici, něco jako stovka za den).

Na začátku, když nebylo jasné, jestli se nemocnice nepostaví na zadní a kartu ženě nezašije tam, kam chodí jen manžel nebo lékař, jsem volal Overseas Healthcare Team úředníkům abych zjistil, jak má taková akce probíhat. Od vlídné paní jsem se dozvěděl, že nemocnice si má úhradu vyžádat od českého státu (zastoupeného Všeobecnou zdravotní pojišťovnou) a na konci roku si pak evropské státy vyrovnají závazky a pohledávky mezi sebou. Kdyby prý bylo ze strany nemocnice nějaké škubání, nemáme nic platit a když znovu zavoláme na Overseas Healthcare Team linku, oni za nás uhradí, na co máme nárok (v našem případě celé ošetření, operace a následná péče).

Není vyloučené, že se ještě dočkáme nějaké dohry, ale zatím (tři týdny po propuštění z ústavu) je ticho po pěšině. Celkově vzato bych řekl, že je dobré EHIC vlastnit - nejsem z těch, kdo při cestách po Evropě řeší pojištění, a s EHIC můžu být celkem v klidu.



Odkaz na stránku o EHIC kartě:




.

pátek 13. května 2011

Z odposlechu: Special Others

Zase jedna vydařená kombinace zvukových vln a pohyblivých obrázků.

Special Others jsou z Japonska a z toho, co jsem slyšel, jsem si dal dohromady, že oni dávají dohromady jazz, rock a folklórní hudbu. A to jde dohromady.


Special Others: Wait for the Sun


.

neděle 1. května 2011

Z odposlechu: Vika & Viggie

Vika Yarmolyeva - pianistka, která konvertovala od klasiky k hard rocku.

Jsem klasicky nevzdělaný, ale její přednes ve mně hraje:




Tady hraje s bubeníkem z Dresden Dolls (Brian Viglione). Z koncertu v Reykjavíku:




.

Velký bratr posiluje

Guardian přinesl zprávu o tom, že společnost TomTom prodala nizozemské vládě údaje získané ze satnav přístrojů běžných řidičů. Z těch se dá zjistit třeba to, kde a jakou rychlostí řidiči jezdí. Údaje pak nizozemská policie použila k tomu, aby rozstrkala radary na úseky, kde řidiči běžně překračují maximální povolenou rychlost a nepochybuju o tom, že policajti měli druhé Vánoce.

Tahle zpráva je venku nedlouho poté, co vyšlo najevo, že iPhone ukládá informace o poloze přístroje do nekódovaného souboru.

Je fascinující sledovat, jak bezskrupulózní se staly naše vlády, svoboda se stává pojmem stále vzdálenějším a moc úřednictva roste, stejně jako jejich chuť řídit a omezovat.

Také to beru jako připomenutí toho, jak přístroje, které nám zjednodušují život, slouží a mohou sloužit v rukou obdařených mocí účelům fízlování, vyšetřování a plánování našeho chování.

Prodej duší je v plném proudu.


.

sobota 30. dubna 2011

Z odposlechu: Groove Armada

Groove Armada: Chicago / I see u baby


.

Oni a my

Včera jsme tu měli svatbu člena královské rodiny, všichni to vědí. Nějak mě to nevzrušovalo, tenhle typ podívané si klidně nechám ujít. Ke královské rodině chovám stejné city jako oni ke mně, a v jakém oblečení účastníci nastoupili mě nezajímá. Jo, kdyby vystupovali vysvlečení, bylo by to o něčem jiném!

Nicméně se u nás doma někdo díval, televize byla puštěná a já seděl u počítače, který je ve stejné místnosti, takže jsem tu a tam hodil oko. Klobouky, které odporovaly fyzikálním zákonům, chlápci, kteří popírají přírodní zákony, navíc oblečení do těžkých ubrusů - to mě příliš nezaujalo. Co ale zachytilo moji pozornost byl princ Charles, usazený v Rolls Royce. Jsem poměrů spíš neznalý, ale tak nějak chápu, že Charles je spíš na straně bojovníků za udržitelný rozvoj a čistou planetu než v táboře skeptiků a lidí vůbec zlých. Tentokrát usedl na stranu zla - nepochybuju, že se kvůli tomu cítil trapně.

Protože jsem zmasírovaný sdělovacími prostředky a počítám svoji karbonovou stopu i když se zrovna nahý vznáším nad zelenou loukou, poslal jsem dotaz přes Google a našel jsem článek na Telegraph.co.uk, který informuje o karbonové brázdě, vyhloubené ostře sledovanou svatbou. Čísla jsou odhadem novozélandské společnosti Landcare Research a bral bych jejich výstup spíš jako žertík než vědu, nicméně článek samotný je vtipné čtení - obzvlášť ty pasáže, kde autorka popisuje, jak se někteří aktéři události snaží snížit dopad akce na životní prostředí.

Celé by to bylo legrační, ovšem pokud by na nás všechny platil stejný metr.

Proč to říkám? Při pohledu na prince Charlese, ovečkoidně se v pohodlí své limuzíny tvářícího, jsem si vzpomněl ještě na to, že některé radnice v Londýně rozdávají obyvatelům pokuty za to, že nerecyklují jejich odpad vůbec nebo nerecyklují správně. Třeba tady a taky tady. A jsme zase u toho orwellovského: "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější."

Tolik můj příspěvek ke včerejší svatbě, teď jdu zasadit pět stromů, abych planetě vykompenzoval za napsání tohoto článku.


.

sobota 16. dubna 2011

Z odposlechu: David Bowie

Skladby Davida Bowieho mě nechávaly chladným, dokud jsem neobjevil tento poklad. Dcera na to tancovala na představení taneční školy.


úterý 5. dubna 2011

Escape to the country

Ráno v Essexu, v poledne v centru Londýna, večer ve Stone v hrabství Staffordshire. Hodně cestování, ale na konci dne jsem našel klid anglického venkova, vůni chléva ve vzduchu a sklenici piva v hotelovém baru. Zítra ještě trochu víc toho venkova, a pak zpátky mnoho asfaltových mil domů. .

sobota 2. dubna 2011

V metru si ještě nezavoláme

Tak to vypadá, že z plánu zavést signál pro mobilní telefony do londýnského metra ještě do Olympijských her nic nebude.

Boris Johnson to tlačil s TfL, čínská firma standardně nasadila rozdávací strategii, ale UK operátoři projekt prozatím odpískali. Zajímalo by mě, proč. Jestli opravdu proto, že se nechtěli uvázat slibem vybudovat složitou síť v horizontu asi tak roku (v britských podmínkách nemožné) nebo je to v 'zájmu národní bezpečnosti'. Čínská firma má údajně spojení se stranickou špičkou, byla předmětem vyšetřování několika zemí a některé její obchodní akce byly zakázány; i když třeba BT od nich nakupují. Může v tom být i Ericsson, který má obavu ze ztráty výsostní pozice v UK.



Co se nás ovcí týká, přicházíme tím o skvělou příležitost nechat se pást ještě bezpečněji. Jen si představte, že akce proběhla a signál v metru je skutečností. Jednoho dne se přihodí incident, třeba ve stanici Monument mladík zmlátí vousatého chlápka s batohem na zádech. Přivolaní policisté zajistí batoh, který, jak se ukáže, je nacpaný třaskavinou. Provede se analýza CCTV záznamů, ze kterých vyjde najevo, že vousáč cestou na nástupiště na jezdících schodech telefonoval.... Muž byl prý možná napojený na známou teroristickou síť. Začne se probírat, jaký má signál v metru vliv na bezpečnost cestujících. Vznikne nezávislá komise, která vydá doporučení. Telefonáty v metru budou "náhodně" odposlouchávány a nahrávky mohou sloužit ke školícím účelům. Že je to přitažené za vlasy?


Určitě... Zato v Číně, odkud mohlo do metra připutovat vybavení za padesát mega, nám ukazují cestu:


.

sobota 26. března 2011

Anglické klima smrdí spálenou naftou

Jen pár dní po tom, co vrchní pokladník rozesmál motoristy oznámením o snížení zdanění pohonných hmot o jednu penci na litr, přichází zpráva o zdražení parkovacích povolení pro majitele aut s dieslovými motory v londýnské části Kensigton&Chelsea.

Prý jsou dieslové motory zlé a zdražením parkovacích povolení přinutíme lidi kupovat auta s motory, které nastartováním způsobí přírodě mnohonásobný orgasmus.

Jsem pro každou špatnost, ale tohle je špatné i na mě.

Dvě věci bych vypíchnul.

Jedna: na zlé motory už tady máme bič, jmenuje se Road tax a je postavený na množství vypouštěného CO2. Jestli je problém v tom, že dieselové motory produkují při stejném objemu vypouštěných plynů větší hnus, nechť se změní Road tax.

Dvě: povolení na parkování se vztahuje na parkovací místo, ne na vypouštěný bordel. Takže jde o to, aby lidi platili za to, kolik místa jejich auto u chodníku zabere, a ne za to, co vypustí do vzduchu.



Mimochodem, na co si myslíte, že vybrané peníze půjdou? Žeby na pořádné spravení děravých silnic? Hm, spíš bych řekl, že na financování něčeho tak zbytečného jako je toto:


http://www.jobsgopublic.com/jobs/future-shape-programme-manager-d514/from/r7s2c1p23qths/147/of/254/


Kdyby už odkaz nefungoval, jde o inzerát na místo úředníka/manažera za £70.000 ročně s náplní práce vymýšlet a zrelizovat jak úspěšně manipulovat, lhát a vykrádat kapsy těch, kteří ještě něco mají.

Tok peněz vysychá a tak se připravme na to, že si úředníci budou vymýšlet nové způsoby, jak z nás vymáčknout další šťávu. Že to zabalí do hesel o ochraně prostředí, miminek nebo nás samých, to je víc než jasné. Bohužel oni to jinak neumí a my jim na to sami dodáváme prostředky.


Odkaz na článek v Telegraph:

http://www.telegraph.co.uk/motoring/news/8407964/Parking-permit-surcharge-to-force-diesel-cars-off-the-roads.htm


.

středa 9. března 2011

Kouření je špatné, áno

Už delší dobu bylo na tabákové pěšině ticho, ale dnes nám naši milí krutovládci vyjevili další ze svých ztřeštěných nápadů. Tabákové výrobky mají v budoucnu zmizet ze zorného pole nakupujících; supermarkety na to mají jeden rok, menší obchody mají odklad do roku 2015. Znovu se objevil i návrh na sjednocení vzhledu balení cigaret. Tady to nejspíš vyhraje atraktivní odstín mozkové kůry.

Dřív se stačilo podívat za pult a člověk věděl, jaké cigarety a tabák obchod nabízí. V budoucnu se bude zákazník orientovat čichem.

Mimochodem, když už se nemůžou krabičky cigaret vystavovat, na co měnit balení na jednotnou barvu? Aby si kuřáci navzájem nezáviděli?

Vláda bubnuje do boje proti kouření, ale druhou rukou strká peníze ze spotřební daně do kapsy. Připadá mi to, že záměrně dělají jenom takové kroky, které nemůžou způsobit opravdové snížení příjmu do státní kasy. Nakonec čísla mluví jasně: výdaje NHS na léčbu nemocí souvisejících s kouřením jsou někde okolo 5 miliard liber ročně zatímco na zdanění tabákových produktů a VAT od kuřáků vybere stát ročně zhruba dvojnásobek.

Demokracie se dostala na divnou cestu, kde politici a úředníci rozhodují o tom, co je pro nás dobré, a za pomoci síly moci dané našimi penězi si vynucují naši poslušnost. Nejspíš je to pozvolný proces, ale ten musí něčím vyvrcholit a vyvrcholením moci udržované silou je diktatura, která bývá svržena revolucí. Chce to čas, ale jednoho dne budou kuřáci opět svobodní.


Odkaz na článek:



http://www.telegraph.co.uk/health/healthnews/8370554/Anti-smoking-plans-cigarettes-will-no-longer-be-displayed-in-shops.html



.

čtvrtek 3. března 2011

Kvočna počítá kuřata a (ne)jedno chybí

Protože už se nemůžu dočkat, kdy nás všechny sečtou a následně podtrhnou, zajímal jsem se o to, jak budou sčítat nás, emigranty.

Na stránkách scitani.cz jsou FAQs, kde myslí i na zbloudilé ovečky:

"Pokud občan ČR bude v době konání Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 mimo Českou republiku, pak bude sečten na formulářích doručených do jeho domácnosti, kdy za něho údaje vyplní jeden z přítomných dospělých členů domácnosti, případně mu do zahraničí předá kódy nutné pro elektronické vyplnění (přístupové kódy jsou uvedeny na sčítacích formulářích v listinné podobě). V případě, že žádná taková domácnost není, je velmi pravděpodobné, že občan bude sečten v omezeném rozsahu na základě dostupných informací z Informačního systému evidence obyvatel (ISEO, spravuje Ministerstvo vnitra ČR).


Že budu 'sečten v omezeném rozsahu' mě znervózňuje; cítím se, jako kdyby mi měli amputovat levou ruku a pravou nohu. Taky ale moc nerozumím tomu, co myslí úřední šiml pod podivným termínem 'domácnost'. Je to místo trvalého bydliště nebo místo, kde se vyskytuju ve společnosti lidí, které nazývám svou rodinou? Tedy třeba hospoda...?

Poslal jsem email na info@scitani.cz a zeptal jsem se Co je to ta domácnost?

Odpověď zní takto:

"domácnost je chápána jako někdo kdo by za Vás formuláře převzal a v omezeném rozsahu vyplnil. Ale ve Vašem případě si vůbec s tímto nelámejte hlavu. Vy jakožte osoba, která se zdržujete dlouhodobě v zahraničí nepodléháte sčítání."


Takže domácnost je kdokoliv, kdo se nechá k převzetí a vyplnění formulářů přemluvit, když na něj sčítací komisař (poznáte podle tašky s logem České pošty) náhodou natrefí, třeba na ulici? Nebo ode mě úřady čekají takovou míru spolupráce, že jim snad pošlu adresu příbuzných, kam mi můžou formuláře doručit, abych se mohl nechat nadšeně sečíst? Snad třeba i plnou moc, ověřenou apostilou, když už jde mé osobní údaje? Nevím, nezjistím.

Ale z poslední věty jsem tak trochu jetel; prý nepodléhám sčítání.. Tak to mi místo amputace končetin rovnou useknou hlavu!

pondělí 28. února 2011

Parkování v Londýně



Dnes povídal jakýsi pantáta z jedné z londýnských radnic, jak budou zvedat poplatky za parkování, rozšiřovat časové rozmezí placeného parkování (dnes běžně 8.30am - 18.30pm) a "zvažovat a diskutovat současné parkovací schéma" (rozuměj zavést placené parkování tam, kde ještě není, a kdyby to šlo, tak si nechat platit i od residentů). Parkování v Londýně umí být zaprvé pořádně drahé, zadruhé těžko k nalezení, když chcete být blízko konkrétního místa.
V centru Londýna a částech kolem centra zaparkujete na ulici na hodinách, kde je většinou limit na délku pobytu (obvykle 2-4 hodiny) a tu a tam narazíte na hodiny, které nefungují na hotovost, ale jen na platbu telefonem (zavoláte, dáte SPZ, dobu parkování, číslo platební karty a parkujete). Ceny za parkování na ulici jsou různé, někdy je to jen libra za hodinu, častěji ale dvě až tři, ale můžou být i čtyři...
Další možnost, která je k mání hlavně v centru města a okolo něj, jsou komerční parkoviště pod- i nadzemní). Většina navigací už je má v paměti a najdete je podle modrých cedulí s velkým bílým P. Parkování vyjde hodinově dráž (tak od £6/hod.), ale nemusíte řešit, jestli přetáhnete povolený limit, a jsou i parkoviště s atraktivní nabídkou (£10 za den). Na některých parkovištích se Vám stane, že budete muset nechat klíče od auta obsluze, která pak za Vaší nepřítomnosti bude s Vaším autem popojíždět, aby mohla další auta přijíždět/odjíždět. Nevýhodou parkovišť bývá stísněný prostor, a tak se může tu a tam přihodit drobná rýha na laku Vašeho vozu. Mám dojem a líbí se mi, že tohle se tady zas tak moc neřeší.
Zaregistroval jsem taky webový systém Parkatmyhouse.com. Vypadá to zajímavě, lidi pronajímají své vlastní garáže, příjezdové cesty a parkovací stání za poplatek, který by měl být převážně při pobytech na den a víc srovnatelný nebo výhodnější než konvenční parkoviště. Můžete si tam taky nechat ohodnotit Vaši příjezdovou cestu a pak ji v systému dát k pronájmu... ta u našeho domu by vynesla £393 měsíčně. Jdu přeparkovat...
.

neděle 27. února 2011

Kvočna počítá kuřata

Stejně jako v ČR, i v UK letos proběhne sčítání lidu. Jeho veličenstvo Stát má na celé akci enormní zájem, stejně jako Její skvostnost Evropská Uhnije, a neposkytnout požadované informace je větší zlo než zabít sousedovi psa. Co na tom, že některé z těch informací už úřady mají dlouhou dobu k dispozici (třeba moje osobní data) a po jiných jim pro změnu zase nic není (například jak žiju).


Pro nás Čechy žijící v UK to znamená nůž na krku z každé strany. Za neodevzdání dotazníku do chamtivé ruky úřední nám hrozí pokuty, jak jinak. V ČR do výše 10000 Kč, v UK až tisíc liber. Když ale nežijeme v ČR a v našem trvalém bydlišti se nenajde nikdo ochotný nás potopit (rozuměj dotazník převzít za nás a pro nás), co si úřad může? Jak můžeme neodevzdat něco, co jsme si nemohli převzít?



Na českých stránkách scitani.cz je spousta přeužitečných rad, například, jak poznáte tzv. sčítacího komisaře:


"blablabla..... bude mít přes rameno modrou tašku s velkým žlutým logem České pošty."


:-)




I anglické stránky jsou plné rad pro nadšené stádo a ubezpečují nás, že veškerá data budou v tom nejlepším bezpečí. Ó ano, určitě budou. Hned jsem si vzpomněl na rok 2007, kdy se anglickému berňáku ztratily disky s informacemi o 25 milionech lidí. Pro osvěžení paměti odkaz na článek.


Nevím jak Vy, já už se na moje dotazníky těším.

středa 16. února 2011

A kdo myslí na děti?

Na podzim loňského roku jsem požádal britské úřady o přiznání přídavku na děti - Child Benefit. Bylo to někdy v první půlce listopadu a vzpomínám si, jak jsem při vyplňování formuláře prskal nad množstvím zdánlivě zbytečných dotazů, které si navíc zdejší úřady s minimem námahy můžou zjistit samy, vzhledem k úrovni fízlování, která je tady nastavená (a laťka se zvyšuje!). Po týdnu či dvou mi přišel další formulář s žádostí o zodpovězení několika dodatečných otázek, souvisejících s faktem, že jsme dřív pobírali rodičovský příspěvek v ČR. Vyplnil a odeslal jsem jim to obratem, moje standardní služba.

Uplynuly hodiny, dny, týdny, měsíce a stále žádné vyjádření, jestli jako jo nebo jako ne. Poslal jsem před dvěma týdny čajldbenefitímu úřadu e-mail s dotazem, co je s mojí žádostí, a včera přišla odpověď, při které mi spadla čelist:

"We have received your reply to our enquiries and will be dealing with it as soon as possible. However, due to the high volume of applications we are receiving claims can take up to 26 weeks to process."

Může jim trvat až půl roku než mojí žádost vyřídí!


Bůh ochraňuj úředníky!

úterý 15. února 2011

Z odposlechu: Toe

Japoncí hele...




Na heletjůb je toho víc a jakoby dobrý. CD na Amazonu je za skoro 18 liber, to je víc než mi žena dovolí..

sobota 5. února 2011

David Cameron táhne do svaté války. Nebo ne?

Po Angele Merkelové je David Cameron druhým vysoce postaveným evropským politikem, který se v poslední době vyjádřil skepticky o životaschopnosti multikulti společnosti. Oba jmenovaní by si mohli připsat bod za odvahu, protože mluvit negativně o multikulti se v dnešní pokřivené době dá srovnat snad už jen s odmítnutím třídit recyklovatelný odpad nebo s veřejným pojmenováním homosexuálů 'arse bandits'.

V Německu mají s muslimy velmi početnou zkušenost, tady v UK je tomu taky tak a budoucnost nevypadá pro post-křesťanskou civilizaci zrovna růžově; o islámu je všeobecně známo, že nejde o náboženství usilující o co nejvyšší míru tolerance k osobám jiného nebo bez vyznání. To není dobrá zpráva pro zemi, kde nejrozšířenějším jménem je Mohammed.

Ne že by křesťanství bylo extrémně tolerantní, taky má svá specifika, ale přece jen jsme z něj tady v Evropě vyšli a docela jsme si zvykli. Těžko učit starého psa novým zvykům.

Z toho, co David Cameron na mnichovské konferenci řekl, není tak úplně jasné, o co mu vlastně jde - jestli mu vadí projevy extrémnich vyznavačů islámské víry nebo průvodní jevy islámu jako takového. Mluvil sice v první řadě o islámském extrémismu a jak je třeba mu předcházet, ale přitom jedním dechem hovořil o britské identitě a hodnotách, které musí obyvatelé UK uznávat (úcta ke zdejšímu právu, rovnost mezi lidmi atd.), čímž v podstatě zavrhnul islám v UK jako takový, protože právě v islámu ta rovnost není tak zcela na pořadu dne.

Měl by pan premiér zaměstnat někoho na pozici Ministra pro upřímnost, který by prostému lidu předával takové zprávy v jasné řeči, srozumitelné a bez možnosti různých výkladů.

Podle premiéra by muslimské organizace, které nepodpoří myšlenku rovnosti a tolerance (tedy se zřeknou víry v Alláha?) měly být odstřiženy od státního cecíku. To je pěkné, ale co udělá s muslimy jako takovými - s obyvateli UK, kteří jsou zde legálně, ale na naši post-křesťanskou kulturu zvysoka kašlou, protože mají tu svou, řízenou pravidly jejich náboženství? Zřídí na každém úřadě a ve školách funkci koordinátora pro muslimskou integraci? To by mohl být očekávatelný výsledek, hodný moderního demokratického politika.

Dost možná tímhle projevem Cameron vyvolá zvýšenou emoční aktivitu u britského obyvatelstva a některé muslimy v UK možná potká pár horkých chvilek, zprostředkovaných horkými hlavami z různých nacionalistických skupin, ale že bychom se stali svědky nějakého nuceného zříkání se víry nebo jiné převratné změny, to si nemyslím.

Podle mého názoru si Velká Británie dovnitř vpustila přespříliš přistěhovalců, aniž by si kladla otázku, čím jí to bude prospěšné a kam se to může vyvinout. Díky usilovnému liberalismu pak vystlala vatou (a nadále tak činí) cestu těm, kteří nemají na to (mentálně, morálně) integrovat se tak, aby byli hostitelské zemi přínosem. Dostanou tlumočníky, přídavky, bydlení, můžou si přizvat rodinu a aby se náhodou nemuseli příliš potit s přizpůsobením se zdejší kultuře, máme tady týmy koordinátorů pro rovné příležitosti.

V zemi vznikly zvenčí těžce proniknutelné komunity, postavené na zvycích a zákonech nám cizích. Mnoho spolupráce z jejich strany čekat nelze. Vzpomínám si na situaci krátce potom, co se ve Stockholmu odpálil jeden z těch, co už se nemohl dočkat těch 72 pannen (které zůstávají pannami i po šíleném každodenním gang bangu s armádou mrtvých hrdinů). Z pořadu PM na BBC radio 4 jsem se dozvěděl, že ten člověk předtím studoval a žil v anglickém městě Luton. Následoval rozhovor s imámem tamější mešity, kam budoucí sebevrah docházel. Imám nás informoval, že šlo o člověka s extrémními názory (rozuměj podporoval aktivní účast na svaté válce proti nevěřícím psům), za něž byl z komunity vyloučen. Na otázku reportéra, jestli o extrémních názorech toho člověka někdo z komunity informoval policii, odpověděl imám s údivem, že ne, stát přece má policii a tajnou službu, která má dost prostředků na to, aby si tyhle informace zjistila. Tak s takovým materiálem se dá těžko spolupracovat i soužít.

Zásadní otázka samozřejmě je, jak z téhle situace ven? Cesta integrace, spolupráce a dialogu zatím moc zralého ovoce nepřinesla; byly zvoleny nevhodné prostředky, nasazeno málo koordinátorů pro rovnost příležitostí etnických menšin nebo není na druhé straně vůle k integraci podle představ hostitelů? Bylo by pro Velkou Británii účinnější volit méně kompromisů a jít tvrdě po těch, pro které není multikulti společnost cílem ale prostředkem? Já bych zvedl ruku pro druhou variantu, ale volba je na těch, kdo kormidlují tuhle loď.




Odkaz na článek v Telegraphu :

http://www.telegraph.co.uk/news/newstopics/politics/david-cameron/8305346/Muslims-must-embrace-our-British-values-David-Cameron-says.html


.