pondělí 28. února 2011

Parkování v Londýně



Dnes povídal jakýsi pantáta z jedné z londýnských radnic, jak budou zvedat poplatky za parkování, rozšiřovat časové rozmezí placeného parkování (dnes běžně 8.30am - 18.30pm) a "zvažovat a diskutovat současné parkovací schéma" (rozuměj zavést placené parkování tam, kde ještě není, a kdyby to šlo, tak si nechat platit i od residentů). Parkování v Londýně umí být zaprvé pořádně drahé, zadruhé těžko k nalezení, když chcete být blízko konkrétního místa.
V centru Londýna a částech kolem centra zaparkujete na ulici na hodinách, kde je většinou limit na délku pobytu (obvykle 2-4 hodiny) a tu a tam narazíte na hodiny, které nefungují na hotovost, ale jen na platbu telefonem (zavoláte, dáte SPZ, dobu parkování, číslo platební karty a parkujete). Ceny za parkování na ulici jsou různé, někdy je to jen libra za hodinu, častěji ale dvě až tři, ale můžou být i čtyři...
Další možnost, která je k mání hlavně v centru města a okolo něj, jsou komerční parkoviště pod- i nadzemní). Většina navigací už je má v paměti a najdete je podle modrých cedulí s velkým bílým P. Parkování vyjde hodinově dráž (tak od £6/hod.), ale nemusíte řešit, jestli přetáhnete povolený limit, a jsou i parkoviště s atraktivní nabídkou (£10 za den). Na některých parkovištích se Vám stane, že budete muset nechat klíče od auta obsluze, která pak za Vaší nepřítomnosti bude s Vaším autem popojíždět, aby mohla další auta přijíždět/odjíždět. Nevýhodou parkovišť bývá stísněný prostor, a tak se může tu a tam přihodit drobná rýha na laku Vašeho vozu. Mám dojem a líbí se mi, že tohle se tady zas tak moc neřeší.
Zaregistroval jsem taky webový systém Parkatmyhouse.com. Vypadá to zajímavě, lidi pronajímají své vlastní garáže, příjezdové cesty a parkovací stání za poplatek, který by měl být převážně při pobytech na den a víc srovnatelný nebo výhodnější než konvenční parkoviště. Můžete si tam taky nechat ohodnotit Vaši příjezdovou cestu a pak ji v systému dát k pronájmu... ta u našeho domu by vynesla £393 měsíčně. Jdu přeparkovat...
.

neděle 27. února 2011

Kvočna počítá kuřata

Stejně jako v ČR, i v UK letos proběhne sčítání lidu. Jeho veličenstvo Stát má na celé akci enormní zájem, stejně jako Její skvostnost Evropská Uhnije, a neposkytnout požadované informace je větší zlo než zabít sousedovi psa. Co na tom, že některé z těch informací už úřady mají dlouhou dobu k dispozici (třeba moje osobní data) a po jiných jim pro změnu zase nic není (například jak žiju).


Pro nás Čechy žijící v UK to znamená nůž na krku z každé strany. Za neodevzdání dotazníku do chamtivé ruky úřední nám hrozí pokuty, jak jinak. V ČR do výše 10000 Kč, v UK až tisíc liber. Když ale nežijeme v ČR a v našem trvalém bydlišti se nenajde nikdo ochotný nás potopit (rozuměj dotazník převzít za nás a pro nás), co si úřad může? Jak můžeme neodevzdat něco, co jsme si nemohli převzít?



Na českých stránkách scitani.cz je spousta přeužitečných rad, například, jak poznáte tzv. sčítacího komisaře:


"blablabla..... bude mít přes rameno modrou tašku s velkým žlutým logem České pošty."


:-)




I anglické stránky jsou plné rad pro nadšené stádo a ubezpečují nás, že veškerá data budou v tom nejlepším bezpečí. Ó ano, určitě budou. Hned jsem si vzpomněl na rok 2007, kdy se anglickému berňáku ztratily disky s informacemi o 25 milionech lidí. Pro osvěžení paměti odkaz na článek.


Nevím jak Vy, já už se na moje dotazníky těším.

středa 16. února 2011

A kdo myslí na děti?

Na podzim loňského roku jsem požádal britské úřady o přiznání přídavku na děti - Child Benefit. Bylo to někdy v první půlce listopadu a vzpomínám si, jak jsem při vyplňování formuláře prskal nad množstvím zdánlivě zbytečných dotazů, které si navíc zdejší úřady s minimem námahy můžou zjistit samy, vzhledem k úrovni fízlování, která je tady nastavená (a laťka se zvyšuje!). Po týdnu či dvou mi přišel další formulář s žádostí o zodpovězení několika dodatečných otázek, souvisejících s faktem, že jsme dřív pobírali rodičovský příspěvek v ČR. Vyplnil a odeslal jsem jim to obratem, moje standardní služba.

Uplynuly hodiny, dny, týdny, měsíce a stále žádné vyjádření, jestli jako jo nebo jako ne. Poslal jsem před dvěma týdny čajldbenefitímu úřadu e-mail s dotazem, co je s mojí žádostí, a včera přišla odpověď, při které mi spadla čelist:

"We have received your reply to our enquiries and will be dealing with it as soon as possible. However, due to the high volume of applications we are receiving claims can take up to 26 weeks to process."

Může jim trvat až půl roku než mojí žádost vyřídí!


Bůh ochraňuj úředníky!

úterý 15. února 2011

Z odposlechu: Toe

Japoncí hele...




Na heletjůb je toho víc a jakoby dobrý. CD na Amazonu je za skoro 18 liber, to je víc než mi žena dovolí..

sobota 5. února 2011

David Cameron táhne do svaté války. Nebo ne?

Po Angele Merkelové je David Cameron druhým vysoce postaveným evropským politikem, který se v poslední době vyjádřil skepticky o životaschopnosti multikulti společnosti. Oba jmenovaní by si mohli připsat bod za odvahu, protože mluvit negativně o multikulti se v dnešní pokřivené době dá srovnat snad už jen s odmítnutím třídit recyklovatelný odpad nebo s veřejným pojmenováním homosexuálů 'arse bandits'.

V Německu mají s muslimy velmi početnou zkušenost, tady v UK je tomu taky tak a budoucnost nevypadá pro post-křesťanskou civilizaci zrovna růžově; o islámu je všeobecně známo, že nejde o náboženství usilující o co nejvyšší míru tolerance k osobám jiného nebo bez vyznání. To není dobrá zpráva pro zemi, kde nejrozšířenějším jménem je Mohammed.

Ne že by křesťanství bylo extrémně tolerantní, taky má svá specifika, ale přece jen jsme z něj tady v Evropě vyšli a docela jsme si zvykli. Těžko učit starého psa novým zvykům.

Z toho, co David Cameron na mnichovské konferenci řekl, není tak úplně jasné, o co mu vlastně jde - jestli mu vadí projevy extrémnich vyznavačů islámské víry nebo průvodní jevy islámu jako takového. Mluvil sice v první řadě o islámském extrémismu a jak je třeba mu předcházet, ale přitom jedním dechem hovořil o britské identitě a hodnotách, které musí obyvatelé UK uznávat (úcta ke zdejšímu právu, rovnost mezi lidmi atd.), čímž v podstatě zavrhnul islám v UK jako takový, protože právě v islámu ta rovnost není tak zcela na pořadu dne.

Měl by pan premiér zaměstnat někoho na pozici Ministra pro upřímnost, který by prostému lidu předával takové zprávy v jasné řeči, srozumitelné a bez možnosti různých výkladů.

Podle premiéra by muslimské organizace, které nepodpoří myšlenku rovnosti a tolerance (tedy se zřeknou víry v Alláha?) měly být odstřiženy od státního cecíku. To je pěkné, ale co udělá s muslimy jako takovými - s obyvateli UK, kteří jsou zde legálně, ale na naši post-křesťanskou kulturu zvysoka kašlou, protože mají tu svou, řízenou pravidly jejich náboženství? Zřídí na každém úřadě a ve školách funkci koordinátora pro muslimskou integraci? To by mohl být očekávatelný výsledek, hodný moderního demokratického politika.

Dost možná tímhle projevem Cameron vyvolá zvýšenou emoční aktivitu u britského obyvatelstva a některé muslimy v UK možná potká pár horkých chvilek, zprostředkovaných horkými hlavami z různých nacionalistických skupin, ale že bychom se stali svědky nějakého nuceného zříkání se víry nebo jiné převratné změny, to si nemyslím.

Podle mého názoru si Velká Británie dovnitř vpustila přespříliš přistěhovalců, aniž by si kladla otázku, čím jí to bude prospěšné a kam se to může vyvinout. Díky usilovnému liberalismu pak vystlala vatou (a nadále tak činí) cestu těm, kteří nemají na to (mentálně, morálně) integrovat se tak, aby byli hostitelské zemi přínosem. Dostanou tlumočníky, přídavky, bydlení, můžou si přizvat rodinu a aby se náhodou nemuseli příliš potit s přizpůsobením se zdejší kultuře, máme tady týmy koordinátorů pro rovné příležitosti.

V zemi vznikly zvenčí těžce proniknutelné komunity, postavené na zvycích a zákonech nám cizích. Mnoho spolupráce z jejich strany čekat nelze. Vzpomínám si na situaci krátce potom, co se ve Stockholmu odpálil jeden z těch, co už se nemohl dočkat těch 72 pannen (které zůstávají pannami i po šíleném každodenním gang bangu s armádou mrtvých hrdinů). Z pořadu PM na BBC radio 4 jsem se dozvěděl, že ten člověk předtím studoval a žil v anglickém městě Luton. Následoval rozhovor s imámem tamější mešity, kam budoucí sebevrah docházel. Imám nás informoval, že šlo o člověka s extrémními názory (rozuměj podporoval aktivní účast na svaté válce proti nevěřícím psům), za něž byl z komunity vyloučen. Na otázku reportéra, jestli o extrémních názorech toho člověka někdo z komunity informoval policii, odpověděl imám s údivem, že ne, stát přece má policii a tajnou službu, která má dost prostředků na to, aby si tyhle informace zjistila. Tak s takovým materiálem se dá těžko spolupracovat i soužít.

Zásadní otázka samozřejmě je, jak z téhle situace ven? Cesta integrace, spolupráce a dialogu zatím moc zralého ovoce nepřinesla; byly zvoleny nevhodné prostředky, nasazeno málo koordinátorů pro rovnost příležitostí etnických menšin nebo není na druhé straně vůle k integraci podle představ hostitelů? Bylo by pro Velkou Británii účinnější volit méně kompromisů a jít tvrdě po těch, pro které není multikulti společnost cílem ale prostředkem? Já bych zvedl ruku pro druhou variantu, ale volba je na těch, kdo kormidlují tuhle loď.




Odkaz na článek v Telegraphu :

http://www.telegraph.co.uk/news/newstopics/politics/david-cameron/8305346/Muslims-must-embrace-our-British-values-David-Cameron-says.html


.